Na mezinárodní pěvecké soutěži se sejdou v Jaroměři ti nejlepší zpěváci, kteří se oblékají výhradně do peří!

Harcký kanár

Kanár je prvním drobným ptákem, který byl v Evropě zdomácněn. Další druhy malých ptáků začaly být v zajetí cílevědomě množeny o téměř čtyři století později. Divoký kanár – zelený ptáček s jásavým zpěvem – má domov na Kanárských ostrovech. Ke konci 15. století byly tyto ostrovy ovládnuty Španěly, kteří začali odchycené kanáří samečky dovážet do Evropy. Protože poptávka po kanárech prudce rostla, brzy začali být kanáři odchováváni v zajetí. S postupující domestikací se objevovaly nové odchylky – mutace: týkaly se barvy a tvaru per (zkadeřenost, chocholka), velikosti a tvaru postavy, v neposlední řadě pak zpěvu. Na různých místech západní, jižní a střední Evropy tak souběžně vznikala plemena tří různých chovatelských směrů: kanárů zpěvných, barevných a postavových.

Zpěvných kanárů existuje více různých plemen zcela odlišného, dědičně podmíněného, zpěvu: španělští timbrados s hlasitým, vysokým a ostrým zpěvem, belgičtí bubláci s velmi rozmanitým, vodově zbarveným zpěvem, pařížští červeně zbarvení kanáři smet, zaoceánští American Singers a němečtí harčtí dutopěvci. Za zmínku stojí ještě vymřelý tyrolský kanár slavičího zpěvu, je však sporné, zda může být považován za plemeno, protože samečci se učili zpívat od slavíků obecných. Podobně ruský kanár, který je chován i v současnosti, je šlechtěn především k napodobování zpěvu volně žijících pěvců, jejichž seznam a pořadí jsou určeny standardem. Všechna uvedená současná plemena mají své soutěže pořádané podle přesných propozic.

V severoněmeckém pohoří Harc (německy Harz), kde obyvatelstvo nacházelo obživu především v hornictví, patřila klícka s kanárem k výbavě horníka při práci v dole. Kanáři totiž upozorňovali horníky svým chováním na nebezpečné koncentrace důlních plynů, takže pro ně byli nepostradatelní. Chov kanárů navíc představoval významný doplňkový zdroj obživy – každý podzim navštěvovali Harc obchodníci a vykupovali tam statisíce kanárů, z nichž velká část byla vyvážena do Ameriky. Například v Sankt Andreasbergu v té době odchovávali kanáry v šesti stech z celkového počtu osmi set domácností. Není divu, že právě zde vznikl nový směr šlechtění – harcký kanár. Vyznačuje se dutě znějícím, hlubokým a pomalu přednášeným zpěvem bez rušivých ostrých a vysokých tónů. Vznikl v 19. století, především v jeho třetí čtvrtině, kdy se jeho šlechtění věnoval horník Wilhelm Trute ze Sankt Andreasbergu, jemuž jsou připisovány hlavní zásluhy o vznik plemena.

Významného pokroku, především v hloubce přednesu túr, dosáhl v devadesátých letech 19. století chovatel Heinrich Seifert z Drážďan. Jeho kmen nebyl překonán několik desítek let. Právě tento kmen se dostal na přelomu 19. a 20. století do Čech, kde počátkem dvacátých let 20. století vznikaly první spolky a v roce 1936 byla uspořádána první mistrovská soutěž ve zpěvu harckých kanárů.

Od roku 1936 je každoročně (počátkem ledna) pořádáno republikové mistrovství (takzvaně mistrovská soutěž), které v prosinci předcházejí povinné kvalifikační soutěže. Od rozdělení Československa se soutěž jmenuje mezinárodní mistrovská soutěž. Každým rokem koncem ledna pak probíhá světový šampionát ptactva Světové ornitologické konfederace COM, jejímž členem je Český svaz chovatelů od roku 1972. Naši chovatelé od té doby získali na světových šampionátech v kategorii harckých kanárů řadu medailí včetně zlatých.

Harčtí kanáři soutěží ve čtyřčlenných kolekcích, to znamená ve čtyřech zpěvných klíckách postavených na sebe. Kolekce je hodnocena jedním nebo několika posuzovateli po dobu třiceti minut. Sbor posuzovatelů harckých kanárů absolvuje v listopadu každého roku pravidelná školení, kde jsou při společném praktickém posuzování sjednocována měřítka před začátkem soutěží.

RNDr. Pavel Pivoňka, foto Petr Štěpánek




Soutěž pořádá ZO chovatelů zpěvných kanárů Hradec Králové a Krajské sdružení ČSCH Královéhradeckého kraje.