Zpověď poslance po devatenáctihodinovém jednání Poslanecké sněmovny České republiky

Přátelé, je půl čtvrté ráno a tento den byl můj nejtěžší den v pozici poslance a jeden z nejtěžších v životě. Ne kvůli tomu, že jsme jednali 19 hodin, ale proto, že šlo o ohromně psychicky a lidsky složité rozhodování. Když víte, že ve státní kase nemáte dost (našich společných) peněz, abyste v současné krizové situaci ekonomicky (natož lidsky) dostatečně pomohli všem, tak rozhodovat o tom, komu v krizi pomůžete víc a komu méně a kdo to odnese víc a kdo méně, bylo opravdu nejtěžší v mém politickém životě.

Ekonomická krize začala a bude bolet. Někoho se ekonomicky moc nedotkne, někdo si i polepší, ale mnoha lidí se dotkne hodně tvrdě. Například cestovní ruch, kde pracuje 300 tisíc lidí, narazil do zdi. Cestovní kanceláře, hotely, lázně, penziony, kempy, atrakce. Jsou prázdné, nemají zákazníky. Dále restaurace, jídelny, kavárny a skoro všechny další obchody, které byly či stále jsou zavřené. Živnostníci často stojí, mnoho malých i velkých firem zastavilo výrobu nebo jim klesl odbyt a museli ubrat. A všechny ty firmy mají samozřejmě zaměstnance, z nichž někteří již v březnu přišli o práci a nyní v dubnu to začne narůstat rychleji. A to jsme zatím jen na začátku a vůbec nevíme, kdy bude konec, kdy se to v alespoň v rámci Evropy otevře, uvolní a začneme se vracet do určitého normálu. A nejen, kdy se to otevře, ale i kdy lidé získají zpět určitou jistotu, důvěru a chuť opět využívat služby či si něco koupit.

Tohle všechno, pokud sledujete v posledních dnech nejen počty nakažených, ale i ekonomické zprávy, určitě víte. A i když jsem z opozice, tak opravdu chci, abychom tím vším prošli jako stát, jako společnost co nejlépe a ten propad v hospodářství a následném poklesu životní úrovně lidi byl co nejmenší. Při vědomí toho, že na všechno peníze prostě nemáme a nelze tak zajistit všechno všem, jsem se vnitřně rozhodl, že si musím nastavit nějaký stabilizující pohled na situaci. A ten pohled jsem nastavil tak, že pokles bude. Pro někoho malý, pro někoho velký. A bude lepší se snažit nastavit zákony, které budeme schvalovat, tak, aby v ideálním případě byl dopad rozložen co nejvíc rovnoměrně. Lépe zatížit o trochu víc ty, kterých se pokles nedotkne tolik, když se tím povede zjemnit dopad či riziko krachu těch zatížených situací hodně.

Dnes jsme rozhodovali o tom, zda se pomůže lidem v krizi udržet si bydlení, ale zatíží se tím pronajímatelé bytů. Zda pomůžeme podnikatelům s nájmem, ale zatíží se pronajímatelé nebytových prostor. Zda pomůžeme cestovním kancelářím, ale zatíží se tím jejich klienti, či jak hodně pomůžeme lidem v exekucích a OSVČ a dohodářům. A já vím, že každým PRO někoho naštvu a zároveň jiného potěším, a každým PROTI naopak. A vím, že se časem budou v médiích objevovat smutné příběhy, které jsem svým pro nebo proti prostě pomohl způsobit. Ale opravdu jsme dnes museli nějak rozhodnout. Občas jsme hlasovali s vládou, jindy proti ní, občas pro jednu skupinu lidí proti druhé, občas proti třetí skupině kvůli čtvrté. Možná se za půl roku ukáže, jsem se se dnes pro někoho rozhodl špatně, možná naopak, že to bylo rozhodnutí dobré. Nevím a teď v půl čtvrté ráno vím jen, že to bylo dnes moc těžký.

A tak vás prosím. Když vás zítra či v dalších dnech zahltí novinové titulky, jak jsme dnes rozhodovali, a některý z nich vás naštve, protože se vás negativně dotkne, věřím, že vám tato moje unavená zpověď pomůže pochopit, proč jsem hlasoval tak, jak jsem hlasoval. Snažil jsem se rozprostřít tu zátěž co nejvíce a nejrovnoměrněji, snížit dopady ekonomického poklesu a udržet tak sociální smír a rozumné lidské vztahy. A věřím, možná idealisticky, že tak dnes hlasovala většina poslanců a poslankyň.

Díky za pochopení a snažme se prosím udržet si naději a pozitivní náhled. Budou, stejně jako spolupráce a pochopení, potřeba.

Martin Jiránek
poslanec Poslanecké sněmovny ČR
zastupitel Královéhradeckého kraje

Zdroj: fcb Martina Jiránka